čtvrtek 25. srpna 2016

Improvizace největší

Kousek pámelníkové větve, režná nit, kus špagátku a jedna rozstříhaná dárková taštička.
Funguje to.

středa 24. srpna 2016

Klubíčka, knížka a konec války aneb YARN ALONG 192


Háčkuju stále stejnou LACE a ani jsem dosud nespotřebovala první klubíčko. Tempo šnek.
Díky jedné studentské práci se tu v okolí rozproudila debata nad tímto snímkem, kdo je kdo, tedy která holčička je která. Američtí vojáci jsou jasní, na rubu jsou jejich podpisy. Už jsou všichni mrtví.

Tak listuju v partyzánských pamětech z roku 1947.


úterý 23. srpna 2016

Nové obzory

Jakmile zmizelo houští ze záty, otevřely se nové obzory.
Hele, Výrovčice, jak je pěkně vidět! povídá maminka. A ta garáž je odtud nějaká moc veliká.
Aby nebyla, vždyť by se do ní vešla čtyři auta, kdybychom jich tolik měli.

Jednou tu prožluklou garážovou historii budu muset sepsat. Jako vysvětlení pozoruhodného jevu, že rodina bez jediného auta si zbuduje takovej hangár.

pondělí 22. srpna 2016

Na dně

Prohrabala jsem se až na samé dno.
Čeká mě velké množství divoké listovky, hromady kamení z erodovaného svahu a střepy. Na ty se těším.
Jinak to bude pěkná fuška, protože na dno je to skoro tři metry do hloubky.


neděle 21. srpna 2016

Záta

U nás se v neděli na zahradě obvykle nepracuje.
Ale dneska jsem se do toho pustila s chutí a s pilkou. Veliká borovice nad garáží je po loňském suchu celá rezavá a ta planá třešeň vedle je taky kaput, takže je třeba vyklučit místo pro dřevaře.

Záta je z poloviny vyčištěná. Nikdy jsem ji takhle neviděla. Vždycky to byla zarostlá trnitá tmavá rokle. Plná střepů. Střepy zůstaly, ale jinak už do záty svítí slunce. Tedy když svítí.

sobota 20. srpna 2016

Do třetice

Rozrazil na skalce se rok od roku zmenšuje. Nebude to trvat dlouho a budeme potřebovat lupu. Ale modrá je pořád dobrá.

pátek 19. srpna 2016

Konkurence

Drmek má na skalce konkurenci.
Modré květy, to je prostě moje.