sobota 27. července 2013

Přitápíme

Na ohništi se nám nakupila hromádka ostružiní, akátových větviček a jiného nekompostovatelného pichláčí. A tak jsem poslala e-mail jihočeským hasičům, že budeme pálit zahradní odpad, a škrtla jsem sirkou. Oheň vzplál v mžiku jako oběť Ábelova...



... a po deseti minutách bylo po všem.

Jenže nad vychládajícím ohništěm jsem si uvědomila, že jsem chtěla spálit dávno suché natě orlíčku.
Takže druhé kolo.







Když oheň podruhé dohasínal, přišel Antonín s hráběmi a zbytky suché trávy ze stráně před domem.
Třetí kolo.





Na třetí popel už baterie ve fotoaparátu neměla trpělivost. Takže konec reportáže, nikoli však ohně.

3 komentáře:

  1. Nádherný oheň - připomnělo mi to povalování se jako dítě na chatě a opékání buřtů.

    OdpovědětVymazat
  2. taky mám ráda ten smrad když se pálí a dělají ohýnky.jen do nich nesmí sousedé házet pneumatiky :(((

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za časů vlády naší babičky se čoudilo dost často. Snažím se tuto činnost redukovat na minimum, i když ohýnky mi taky voní, a tak pálíme vesměs jen samé trny.

      Vymazat