PF 2019 ♥

Pokud v novém roce pojedete jako na skluzavce, ať nepřistanete na ledu!

Radostné!

Vám všem.

Rozbaleno

Dnes andělíčci prostřednictvím kurýrní služby doručili punčochatý balíček. Máme nulté Vánoce :-D

Děkujeme, Zuzko!

Za hranicí

Waldsassen, jeho katedrála celá ze šlehačky, dva Janové v kašně: mlčenlivý Nepomucký a hovorný Křtitel.
Barokní kaple Nejsvětější trojice a ambity a strop se vskutku nečekanou výmalbou.
Zima fakt psí.

Babička +2008

Dnes je to deset let, co babička zemřela.

A právě dnes - ano, před chvílí - jí přišel dopis.
Další z mnoha babiččiných absurdních historek.

Pak že je Česká pošta neschopná - vždyť dokáže doručit dopis i nebožce na adresu s jediným bezchybným údajem: Tschechien!

(P. S. Obec Vlachovo se - na rozdíl od Kolomažnice - nachází ve Slovenském rudohoří.)

Jan

Honza skládal dřevo.

Už zase háčkuju přes kaluže aneb YARN ALONG 232

Našla jsem včera tuhle nedokončenou deku a zkouším háčkovat. Chvíli to jde. Takže super.

Háček jsem si půjčila z cípatého šátku, velikost kupodivu klapla.
Kde vězí moje škatule se všemi ostatními háčky, Bůh suď...

Zase!

Před časem jsem se tu vyblogovávala, jak jsem pyšná, že kolomažnická půda je konečně téměř prázdná.

Haha.

Jenže mezitím tohle, tohle, tohle a taky tohle.

Takže je po prázdnotě.

Půda je opět plná, i když se zdá uspořádaná. Obsah některých koutů je mi matně povědomý, ale vesměs nevím, kde co je. Stěhování je stěhování.

Vydala jsem se dnes hledat zimní oblečení a živnostenský list. Našla jsem plavky, všechny své boty a rozháčkovanou deku. Nikoli však háček... Takže tak.

Mamince jsem slíbila, že hlavní dárek k osmdesátinám ode mě bude zcela (ZCELA!) prázdná půda. Hahaha.

A je po sněhu

Po třech zasněžených dnech roztálo. Naproti na Kančově pod lesem po něm zbyly šedivé stopy, na zahradě je opět barevněji. Celý den je pošmourno a my se s maminkou bavíme meteorologickými mobilními aplikacemi, jak si vzájemně roztomile protiřečí.

Čtu sbírku povídek a už mě to (protože asi počtvrté) fakt neba. Takže dlouhé prokrastinační přestávky na ikeáckých webovkách. Pokud byste měli/y k tomuto tématu nějaký tip/zkušenost, budu moc ráda.

Martinova líná kobyla...

... se dovlekla s týdenním zpožděním, zato s pořádným nákladem sněhu.

A je po babím létě

Poslední dny už ráno mrzne. Ruj vlasatá se ještě tak tak drží, červená, oranžová, poslední mohykán.

A ten čačanskej topol? Samozřejmě stále bez švestek.
Letos jsem poněkud vyměkla (dobrá dobrá, ty pozdní jarní mrazy..) a lepotici nechala, ať si dělá, co chce. Ale do roka a do dne!

Navzdory

Navzdory mrazu.
Navzdory tomu tam a tomu druhýmu taky.
Stále krásně voníme.

Trénuju...

 ... ty detaily, Peti :-)

Neháčkuju

Neháčkuju.
Asi jste si všimly/i.
Porouchala se mi ruka. Je to artritida. Nebo zápal švindlu. Někdy to bolí, ale vlastně spíš ne. Každopádně pravá ruka neháčkuje a levá to neumí.
Hrubé práce na zahradě ovšem zvládnou obě ruce vcelku hravě. Aspoň že tak.
Možná se na mě obě zahrady domluvily a takhle to na mě navlíkly: čáry máry fuk zahradní obrna.

Pantofli na obrázku háčkovala naše sousedka přes ulici. Je chemlonová, ta bačkora. Echt chemlonová. Sousedka má doma veliké klubo z dob minulých syntetických.

Naučím tě to, ať si můžeš udělat další, povídala sousedka. Materiál mám.
Tyhle mi stačí bohatě, já na to, jste moc hodná.
Máš pravdu, tyhle jen tak neroztrháš, pokývala hlavou sousedka. Nosíš je?

Jak bych si asi dovolila je nenosit, když má sousedka nový brejle a vidí teď až za roh!

Někdo sbírá šikmonohý brusel, já chodím v sedmdesátkových chemlonových bačkorách, a než je roztrhám, možná se do nich i zamiluju.

Růže stálekvetoucí

Až opadá listí z dubu

 Je to trochu bláznivé, pěstovat si na skalce dub. Když ale ty listy!

Kotrouše, šmorn, klevera a spol.

Moje babička pekla buchty z polohrubé mouky a naležato na plechu, moje (druhá) babička pekla buchty z hladké mouky a nastojato v pekáči. Maminka peče ty naležato a o těch druhých diskutujeme. Totiž diskutovali jsme.
Honza posbíral všechny indicie z našich neúplných, zato velice subjektivních vzpomínek a pustil se do pečení, takže jsme dodiskutovali, protože s pusou plnou tvarohové buchty se mluvit nemá/nemůže.
Výzva nostalgické číslo dvě bude sanbába. Znáte ji?

Za sklem

Náš Honza, práce všeho druhu.

U Velíšků už je možné vkládat komentáře. Díky, za upozornění, Peti :-)

Vlaje!

Vlajku jsme našli, žerď jsme našli a už vlaje!

V předvečer

Celý den mrholilo.
Lípu republiky 2018 sázeli poblíž sokolovny čerství osmnáctiletí, kluci a holky s lopatami. Poslední trikoloru vázala moje maminka.

U pomníku padlých jsme se scházeli poněkud rozmazaně.
Svíčky, věnce, několik krátkých, a o to pěknějších proslovů.
A hymna.
Zpívali jsme všichni. Potichu, někteří falešně, ale všichni společně.

Mlha se hlásí

 Podzimní mlhy jsou tu a našemu koupališti pod Hradištěm opravdu sluší.

Výroční bříza

V místním rozhlase hlásili, že rámci osmičkových výročí (a že jich tentokrát máme!) proběhne za účasti dětí školou povinných slavnostní vysazení výroční břízy před Brabců vilou. Doslova tam.
Vyslechli jsme si hlášení opakovaně a čas zbývající do akce samé jsme strávili pobaveným upřesňováním, kde že ten strom vlastně vysadí.
Doprostřed vozovky? Do chodníku před brankou? Snad nám přímo na zahradu. Nebo nebohou břízu prostě jen vysadí z auta?

Výroční taškařice se samozřejmě konala na travnatém plácku za křížkem JSEM, tedy před vil(k)ou K nebo H nebo Ř, a do vysazování se zapojila hrstka školních dětí s takovým zápalem, že za časů vlády GDPR snímky lepší než tyto nelze uveřejnit.

Pokud se divíte, že bříza, nikoli lípa, tak souvislost je toponymická. Lípa se ostatně bude sázet taky, za týden a před sokolovnou. Snad to najdeme lépe.